Jaký má šampionát smysl?

Českému trenérovi Vladimíru Růžičkovi není co závidět. Skládat nominaci na mistrovství světa není jednoduchá věc, a už vůbec ne, když se mu na stole množí omluvenky jedna za druhou. Omluvili se Tomáš Vokoun, Václav Prospal nebo Radim Vrbata. Obránce Tomáše Kaberleho a Radka Martínka nepustily kluby a na hráče jako Eliáš, Havlát nebo Hudler, musí Růžička čekat. Vše závisí na NHL. Reprezentační kouč se může třeba rozkrájet, ale pokud severoamerické kluby na turnaj své hráče neuvolní, nic mu nepomůže. Nemluvě o hokejistech, kteří bojují o Stanley cup. Potom je na místě ptát se, zda se má turnaj, na nějž nedorazí ti nejlepší hráči, nazývat mistrovstvím světa.

Neúčast nejlepších hráčů je rok od roku větší. Výjimkou byl loňský šampionát v Kanadě a také fantastický turnaj ve Vídni v roce 2005, který probíhal v době výluky NHL a měl úroveň olympiády. Jenže současnost je jiná, největší hvězdy hrají zámořské play off a hráči, kteří vypadli, jsou zklamaní a unavení po neúspěšné sezóně a nemají většinou ani chuť zvykat si na nové kluziště a hrát turnaj s nevalnou úrovní. Minimálně zápasy v základní části patřičný náboj z větší části nemají a těžko se na tom něco změní. Dohoda mezi NHL a IIHF je v nedohlednu, vždyť NHL zvažuje možnost, že své hráče neuvolní ani na olympijské hry v Soči 2014!

Reprezentace a mistrovství světa ve fotbale je to nejdůležitější a nejcennější, čeho si fotbalista váží nejvíc. V hokeji to platí jen v případě olympiády, popřípadě Světového poháru. Kanaďany ani Američany šampionát příliš nezajímá, polemika ohledně sledovanosti loňského turnaje je popsána v tomto článku.

Možná by stačila jen rozumná dohoda. Mistrovství světa by se nemuselo konat každý rok, NHL by začínala dřív a šampionát by se posunul ještě blíže létu. Je to zřejmě utopie, ale byla by to nádhera, sledovat na krásném turnaji s tak velkou tradicí ty nejlepší hráče a ten nejlepší hokej.

Aleš Procházka