Slováci nechtějí znovu zažít loňské fiasko

Slováci prožívají temné období. Kvůli tahanicím na svazu se trenérům kupí omluvenky od hráčů z NHL a musí skládat mužstvo převážně z evropských hráčů. Je to paradox – Slováci byli na začátku nového tisíciletí týmem, jehož soupiska z mistrovství světa se příliš nelišila od nominace na olympijské hry, naši východní sousedé vozili na šampionáty to nejlepší co mohli. Letošní výběr trenéra Jána Filce opět nebudí strach, nicméně ostudnou baráž z loňského roku Slovensko chtít opakovat nebude.

Slováci po rozdělení federace snášeli krutý osud – nástupnickou zemí Československa bylo Česko a IIHF rozhodla o tom, že Slováci musí začít v C skupině mistrovství světa. Dva roky se tedy hráči ze země pod Tatrami potloukali mezi mužstvy o třídu horšími, v roce 1994 hned napoprvé vyhráli skupinu C a o rok později postoupili mezi elitu jako vítěz skupiny B. První medaile přišla v roce 2000, kdy v postfederálním finále museli Slováci skousnout porážku od Čechů, stříbrná medaile ale i přesto byla velkým úspěchem. Ještě větší radost ale zažili o dva roky později v Göteborgu a byla to radost zlatá. I čeští příznivci jistě ještě mají v paměti gól Petera Bondry na 4:3 pár sekund před koncem finále s Ruskem. O rok později Slováci postoupili až do semifinále, v němž podlehli Švédům a v zápase o bronz pak vrátili českému týmu porážku z roku 2000 a radovali se z bronzu. V Praze následujícího roku pak přišli o finále díky spornému gólu kanadského Shawna Horcoffa po předcházejícím faulu na brankáře Lašáka, v utkání o bronz byli šťastnější Američané, kteří vyhráli na nájezdy a na Slováky zůstala nepopulární bramborová příčka. Ve Vídni 2005 nepřešli po povedené základní a osmifinálové skupině přes čtvrtfinále, pak již přišel pomalý ústup ze slávy. Loni Slováci prohráli s Německem i s Finskem a nespasilo je ani vítězství 5:1 nad Norskem, Slovensko muselo hrát vůbec poprvé v historii baráž o udržení se mezi elitou. Dvojzápas se Slovinskem ale zvládli a uvidíme je tedy i letos ve Švýcarsku.

Kromě problémů na svazu má před sebou trenér Ján Filc nelehký úkol – na Slovensku probíhá generační výměna a v současném kádru je mnoho nováčků a relativně neznámých jmen. Jsou to hráči, kteří hráli celou sezónu přípravná utkání a většina z nich absolvovala i prestižní Německý pohár. Mužstvo je papírově o něco silnější než loni, Slováci by skutečně velice neradi zažili loňský nezdar. Opět chybí persony z NHL, nicméně v kádru figuruje několik hráčů, které v létě zlákaly z NHL bohaté kluby Kontinentální ligy. Výrazné zastoupení má česká extraliga, šest hráčů z Filcovy nominace obléká dres českého klubu. Pojďme si slovenský tým představit popořadě.

Na šampionátu neuvidíme brankáře Petera Budaje. Důvěru totiž dostal třicetiletý brankář Pardubic Ján Lašák, jenž po nepovedeném loňském ročníku zažil fantastickou sezónu a činil se obzvlášť v play off. Navíc byl u dosud jediného slovenského titulu i u bronzu z roku 2003. O pozici jedničky ale bude muset bojovat, druhé housle totiž nebude chtít hrát ani gólman ruského Severstalu Čerepovec Rastislav Staňa. Krýt záda této vyrovnané dvojici bude Imrich Petrík, pětadvacetiletý objev z Banské Bystrice, jenž prošel slovenskými kluby Prešov, Martin, Košice a Žilina, chytal i v české 1. lize za Kometu Brno.

Slovenský dres na šampionátu oblékne hned trojlístek obránců z české extraligy. Konkrétně to jsou litvínovský Ivan Švarný, René Vydarený z Českých Budějovic a plzeňský tvrďák Peter Smrek. Kromě toho si na turnaji zahraje i fanouškům Slavie dobře známý Dominik Graňák, nyní působící ve švédském Färjestadu. V zadních řadách nechybí ani dva beci z NHL, k týmu se již připojili mladíci Andrej Sekera z Buffala a Boris Valábik z Atlanty. Za Spartak Moskva hraje další mladý objev, třiadvacetiletý Ivan Baranka. Zkušenost v jinak velmi mladé defenzivě Slovenska zosobňuje obránce švédského celku Lulea Jaroslav Obšut.

Největší ofenzivní zbraní slovenského mužstva budou útočníci z KHL. Skvělou sezónu pokaženou nepovedeným play off odehrál kanonýr Dinama Riga Marcel Hossa, jenž je už nyní bez angažmá, v lotyšském klubu skončil. I další bývalí slovenští hráči z NHL zářili v barvách ruských klubů, jmenujme Branka Radivojeviče ze Spartaku Moskva nebo Ladislava Nagyho ze Severstalu Čerepovec. Vyslanci Kontinentální ligy jsou ještě Rastislav Pavlikovský a Štefan Růžička, nad ním se ale vznáší velký otazník. Růžička má problémy s ramenem a až pondělní vyšetření ukáže, zda bude moci do Švýcarska odcestovat. Místo něj by byl případně povolán náhradník Tomáš Tatar. V ofenzivě najdeme několik překvapení a poměrně neznámých jmen – místo v sestavě si vybojoval sedmadvacetiletý Michal Macho hájící barvy Martina. Dalším překvapením je nominace Juraje Mikúše, jednadvacetileté hvězdy Skalice. Zkušenosti z MS nemají ani Jiří Bicek ze švýcarského Bielu nebo Peter Ölvecký z Minnesoty Wild. Z české soutěže se do finálního výběru probojovali liberecký Milan Bartovič a vítkovický Juraj Štefanka. Velkou sílu představuje duo švédských krajánků Surový – Bartečko, hodně se očekává od Michala Handzuše z Los Angeles Kings.

Slováci nemají po loňských zkušenostech žádná velká očekávání a nemají ani žádné silácké řeči. Osmifinále je pro ně povinností, o čtvrtfinále ale budou muset hodně bojovat. Cestu šampionátem načnou pátečním zápasem proti Maďarsku, což bude v souvislosti s řevnivostí mezi oběma národy v posledních letech jistě vyhrocený zápas. Ve skupině na ně dále čekají Kanaďané a Bělorusové, v případě postupu narazí na někoho ze čtveřice Norsko, Dánsko, Česko a Finsko.   

Aleš Procházka